Býk či nebýk....

Býk či nebýk toť otázka, anebo tomu bylo snad jinak? Ano vážení pozůstalí čtenáři meho blogu oprvadu se chci zabývat otázkou života, jelikož odpověď 42 pro mne není dostatečnou.... . Stejně jako Abeceda začíná písmenem A tak my také začnem od začátku tedy u oplodnění... Jako plod nás nezajímá nic kromě vlastního pohodlí a dostatku ... jak postupně jíme a jíme, rosteme a rosteme zjistíme že je pro nás matčina děloha již poměrně nepohodlná a tísnící, rozhodneme se tedy ze vyrazíme do světa. Po narození začneme objevovat svět, začneme se učit dýchat vlastní pusou, cucat matkám necudná místa, používat pleny jako přepravní stanici pro své ,, výtvory '' a tak dále... . Když trochu povyrosteme lidé nám začnou odpírat mnohá z potěšení která jsme měli po (zatím) celý náš život. Začnou nám rozkazovat, posílat nás do školy, kde podstupujeme dobrovolné a státem podporované šikaně. Tam většinou strávíme cca 9 let svého krátkého života. Během této doby se začínáme společensky rozvíjet, doutvářet své osobnosti a prozkoumávat taje těl opačného pohlaví v šatnách či na jiných příhodných místech. Další překážkou na naší cestě životem je volba jestli chceme studovat a začít využívat naše nevyužité a rozvíjejcí se mozky zející prázdnotou a nebo zda-li se cítíme natolik schopní že si troufneme hledat v útlém věku práci kterou bychom se mohli alespoň na chvíly udržovat při životě. Nyní se dostáváme do věku,kdy si často sami sobě pokládáme otázku zda-li má náš život nějakou cenu nebo by se to tu obešlo bez nás. Někteří vykonají to k čemu dospěli, někteří na to nemají ,,koule'' a někteří o tom pro jistotu ani vůbec nepřemýšlejí.
Velká část z nás toto nepříjemné dilema časem překoná a rozhodne se vstoupit do další etapy svého života. Pořídí si dům, práci, rodinu, děti atd. Než si to sami stačí uvědomit tak je z práce vyhodí děti je oberou o poslední důchod a zmizí z jejich života, jeho protějšek se na něj vybodne a natáhne brka a nakonec zůstanou samy. Jakš takš si dožijí ještě pár let v domově pro důchodce placeném státem, kde nikomu kašovitá strava, například řízek v prášku s rozpustnými bramborami, nevadí.
Nakonci toho všeho se ohlídnou za sebe na to co v životě vykonali a zjistí že jejich nesmrtelná duše mohla být využita daleko lépe a že na tomto světě po sobě zanechali akorát pár francouzkých berlí( popř. kolečkové křeslo), dvoje podvlíkačky, jedny ponožky a jedny umělé zuby. Tyto věci stejně také nebudou na tomto světě dlouho, tedy pokud srovna nebudou ze nerecyklovatelného plast, a postupem času se rozpadnou, zníčí a rozplynou se v prach... . Z toho co tu po nás ale zůstane dlouho budou naše děti, naše zdegenerovaná genetická výbava. Z toho vyplývá že smyslem života je spermie, či schopnost rozmnožovat se. Proto vám kladu na srdce aby jste byli ohleduplní a moudří vychovatelé kteří si o své potomky budou pečovat rozumnou dobu v rozumném rozsahu a necháte je plně se vyvinout a nebudete je omezovat ve věcech které jim ten jejich život extrémně nezkrátí, naučte je slušnému chování a hygieně. Lidstvo musí postoupit v před a neomezovat svůj vlastní rozvoj. Jediné na co bychom měli při tom našem rozmnožování dávat bacha je to aby nás tu nebylo příliš, čísla která udávají počet obyvatel na naší malé planetce jsou až příliš zdrcující a za chvíly se tu navzájem všichni požerem pokud bude populace stoupat takovým tempem jako doposud.